Sportovní vyžití
12. 2. 2008
Mezi další důmyslné metody jak utahat mého foxla, patří bezesporu pořádání různých výletů. V zimním období (dokud ještě příznakem zimy v ČR byl sněhový pokryv) si nezdolnou energii svého psa užívám na běžkách. Zatímco já si naplánuji 25km dlouhou trasu, mám jistotu, že Idek naběhá minimálně dvojnásobek. Tempo je úplně ideální. Pokud není sněhová pokrývka příliš hluboká, a to se ČR už moc často nestává, stačím já se svým středním tempem svému psovi a obráceně. Pes se nesnaží sběhnout ze stopy a poslušně mě následuje. Menší problém je při sjíždění příkrých kopců, kdy se Idek nechá strhnout rostoucím tempem, začne závodit, předběhne mě a pak si sedne pod kopcem do stopy a čeká. Následuje můj řev: Ide uhni a většinou pád. Odpovědí mi je jen nechápavý výraz v očích mého psa, neboť povel uhni nezná. Horší varianta je, dostane-li při běžkování chuť si trochu za aportovat a klade do stopy přede mnou různé druhy aportů-především klacky a smrkové šišky.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
