Ze života foxteriéra
Ideček, čili vlastně Fanta se narodil-tehdy ještě narodila 18.1.2004. v Uherském Hradišti. Jako štěně jsem jí viděla vlastně pouze na fotografii, ale okamžitě mi bylo jasné, že neodolám. A tak se dostala ke mě. Miminko to bylo naprosto hodné, učenlivé a ukázkově čistotné. Akorát to jméno nám už od začátku nějak nesedělo. A tak jsem vyhlásila soutěž o nejlepší jméno pro fenku foxteriéra.Ideček si tenkrát prošel obdobím Emy, Fany, Fífy (rodiče...nechápu proč, za mlada jsme takto nazývali mužské či spíše chlapecké přirození), až nakonec můj malý bratr (tehdy osmnáctiletý) vymyslel jméno Idefix. V té době vášnivě holdoval pohádkam a mezi jeho nejoblíbenější pohádkové postavičky patřil Asterix se svým psíkem Idefixem. A tak se postupně z mojí malé slečny stával pubertální hoch...
O pubertě se příliš rozepisovat nebudu, abych tomuto starému, prošlechtěnému plemenu nekazila pověst. Tapety, linoleum, postel, boty, kabely, mobil, louže(pečlivě a s rozmyslem umístěné na nejnevhodnějších místech). Všechno lehlo popelem. A to většinou v krátkých časových prodlevách, kdy se náhodou nevyskytoval doma nikdo ze spolubydlících.
Další problém byla chůze na vodítku. Protože Idek bohužel vyrůstal v Praze, venčení na volno z počátku nepřicházelo v úvahu. Ze začátku odmítal udělat na vodítku jediný krok vpřed. Obojek, kšírky, bylo mu to prostě jedno. Zapříčil se jak osel a radši i couval, než aby mi vyšel vstříc. Těch nervů, co mě to stálo, těch zanícených pseudoochránců práv zvířat, co jsme pobouřili, než konečně udělal prvních pár kroků kupředu. A pak už se nikdy nezastavil. Od té doby mě na špagátu táhne chroptící a dusící se zvíře, ze mého trvalého syčení: Ide, u nohy!!
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
