Ideček

Po dlouhém odhodlávání a vzhledem k nynějšímu bydlišti, jež je k cyklistice jako stvořené, jsem se rozhodla vyzkoušet i tuto variantu, jak pohybově uspokojit mého psa. Říká se: "starého psa novým kouskům nenaučíš"...Nutno podotknout, že i naše začátky byly krušné. Naše první cesta mě stála nervy a Ida málem život. Osedlala jsem svého favorita a odhodlaně vyrazila vstříc cyklostezkám. Id se věren své zatvrzelosti na vodítku coural a pokoušel se mě brzdit, naproti tomu, když byl na volno, tak neustéle utíkal a vesele honil po parku kosy, holuby a ostatní ptactvo. Než jsme dorazili k cíli (s neskutečným zpožděním), byl dvakrát přejet kolem a já jednou stžena k zemi. Nicméně časem jsme se celkem sladili a momentálně již nemám se psem u kola problém. Najdou se samozřejmě i výjimky. Foxteriér prostě neudrží své pudy na uzdě, když spatří skupinku pasoucích se morčat, či mu přes cestu přeběhne kočka. Jinak ale mohu tuto alternativu venčení vřele doporučit. Foxík dokáže za kolem běhat neuvěřitelně rychle, dlouho a hlavně s chutí.